Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


ÚVOD

 

Oblast Bermudského trojúhelníku má (především mezi příznivci záhad a nevysvětlitelných jevů) pověst oblasti s výrazně zvýšeným výskytem „záhadného“ zmizení lodí a letadel nebo případy lodí nalezených bez posádky bez logického důvodu pro opuštění plavidla. Oficiální hodnověrné zdroje (státní orgány, vědecké instituce, pojišťovny) však nic takového nepotvrzují, neexistují ani oficiální statistiky, které by potvrzovaly zvýšený výskyt nehod obvyklých nebo nevysvětlených.

Velikosti stran trojúhelníku:

Bermudy (Hamilton) - San Juan 1540 km

San Juan (Portoriko) - Miami 1660 km

Miami - Bermudy (Hamilton) 1664 km


Trojúhelník je tedy téměř rovnostranný a jeho rozloha činí přibližně 1 134 105,5 km2.


Od doby, kdy před tisíci lety první mořeplavci napjali plachty svých člunů, se rozsáhlé a nevyzpytatelné plochy oceánů staly zdrojem četných mýtů a záhad, místy zabydlenými podivnými obludami s nevysvětlitelnou mocí. Známé jsou historky o mořských pannách nebo o Krakenovi, sedmdesátimetrové obludě, která ničila lodě a zabíjela námořníky. Novějšího data je špatná pověst tzv. bermudského trojúhelníku.
Bermudský trojúhelník, kdo by neznal legendu všech záhadologů, kterou lze najít v oblasti mezi Portorikem, Miami a Bermudským souostrovím. Záhadně zde mizí lodi, letadla jejich posádky. Alespoň to tvrdí milovníci záhad. Někteří jsou dokonce přesvědčeni, že právě tady je jakési loviště, kde vesmířané získávají "vzorky lidské civilizace". Anebo je snad všechno kolem slavné záhady jen docela obyčejný humbuk?


PROČ BERMUDSKÝ A PROČ ZROVNA TROJÚHELNÍK?

Proč se mluví a píše zrovna o bermudském a zrovna o trojúhelníku? Nejprve bych chtěla podotknout, že ústav zeměpisných jmen Spojených států amerických neuznává Bermudský trojúhelník jako oficiální jméno, a tak neudržuje žádnou kartotéku této oblasti pod tímto jménem. Bermudský [lépe řečeno Devilův (Ďábelský) trojúhelník podle oficiálního názvu] je pomyslná oblast umístěná jihovýchodně od Atlantického pobřeží Spojených států. Bohužel v současné době nevíme o žádných mapách, kde jsou zachyceny přesné hranice Bermudského trojúhelníka. Avšak hlavní mapa této oblasti je dostupná v U.S. Naval Oceanographic Office ve Washingtonu D.C. 20390, kde témeř kdokoliv z nás může zajít a prostudovat tuto podrobnou mapu. V úředním oběžníku VII. United States Coast Guard No. 5720 se uvádí: "Bermudský, neboli ďábelský trojúhelník je pomyslná oblast při jihovýchodním atlantském pobřeží USA známá vysokým počtem neobjasněných zmizení lodí, malých člunů a letadel. Vrcholy trojúhelníku se nacházejí přibližně na Bermudách, v Miami (Florida) a San Juanu (Portoriko)."
Proč se tedy mluví a píše zrovna o bermudském a zrovna o trojúhelníku? Všechno to záleží na lidech, na spisovatelích , na novinářích. Historie vzniku názvů jsou někdy dosti nejasné. Oblast v západním Atlantiku nazývaná též bermudský trojúhelník nemá zdaleka jenom tento jediný název.Říká se jí také:
-ďáblovo nebo ďábelské moře
-hřbitov Atlantiku
-moře vúdú (podle názvu čarodějnictví v karibském moři)
-moře zatracenců (nebo též předpeklí zatracenců).

Ze všech těchto pojmenovaní se nakonec nejvíce používá bermudský trojúhelník. A proč tedy bermudský ? Snad proto, že ostrov Bermudy tvoří jeden vrchol trojúhelníku a snad také proto, že mnoho záhadných zmizení bylo právě kolem Bermud.
A proč zrovna trojúhelník ? Snad proto, že je to dost jednoduchý útvar vymezený pouhými třemi body.
Kruh nebo čtverec se vymezuje na mapě obtížně. Vrcholy bermudského trojúhelníku jsou Bermudy-Portoriko-Miami na Floridě. Toto vymezení se ovšem nesmí brát úplně přesně, protože každý badatel, spisovatel nebo propagátor určuje polohu bermudského trojúhelníku trochu jinak. Někteří k němu přidávají pruh moře u pobřeží spojených států, také část moře severně od Kuby a Haiti nebo část Mexického zálivu nebo dokonce celý a jiní zase severní kus Karibského moře. Jeho rozloha se přirovnává k rozloze Britských ostrovů.
Kdybychom trvali na vymezení trojúhelníku již zmíněnými třemi body, pak bychom zjistili, že témeř polovina všech záhadných zmizení, které daly vzniknout mýtu bermudského trojúhelníku se do něj nevejde. Takže nakonec dojdeme k závěru, že bermudský trojúhelník vlastně není trojúhelník jako útvar, ale pouze název, který poprvé použil Američan E.V.W.Jones, který v roce 1950 napsal knihu s názvem Bermuda Triangle. Byla to pouze malá publikace, která upadla v zapomnění.
Po tomto Američanovi se věnovalo problematice bermudského trojúhelníku mnoho novinářů a spisovatelů. Nejznámější je ale Charles Berlitz se svoji knihou The Bermuda Triangle, která vyšla v roce 1974. Podle odhadu vyšlo této knihy během několika let v různých vydáních na celém světe 20 miliónu exemplářů. Čtenáři jsou senzace chtiví a bermudský trojúhelník a jeho záhady byl pro novináře a spisovatele vděčné téma. Někteří píší o záhadách a nadpřirozených jevech, těch je většina, někteří zase dokazují, že se v bermudském trojúhelníku zase nic záhadného a nadpřirozeného neděje, těch je ovšem menšina. A tak jak to vlastně je? Je bermudský trojúhelník záhada, skutečnost nebo pouze legenda?



HAVÁRIE NEBO ZÁHADNÁ ZMIZENÍ?

Jeden z badatelů v oblasti nevysvětlitelných jevů, Ivan T. Sanderson vyslovil přesvědčení, že bermudský trojúhelník je jednou z desítek oblastí známých jako temné víry.
Největší popularitu ovšem záhadě udělal již zmíněný americký autor Charles Berlitz knihou "Bermudský trojúhelník ", která vyšla roku 1974 a vyvolala senzaci. O 3 roky později vyšel druhý Berlitzův bestseller nazvaný "Beze stopy". Údaje uváděné v obou knihách byly pilně přepisovány dalšími autory a tak se dostaly do světa varovné zprávy, že u Bermud se skutečně děje mnoho záhadného. Bohužel převzaté zcela nekriticky. Lodě prý mizely v tajemné oblasti už v 19. století a patrně i dříve.


KOLUMBOVA ŠŤASTNÁ HVĚZDA
Úplně prvním člověkem, který písemně zaznamenal podivné jevy, se kterými se setkal v oblasti Bermud, nebyl nikdo menší než Kryštof Kolumbus. 15.září 1492, kdy se jeho flotila plavila Sargasovým mořem, on a jeho námořníci spatřili obrovský ohnivý pás, který přelétl přes nebe a zmizel v moři - tak si to alespoň Kolumbus zapsal do svého deníku. O několik dní později zjistil, že lodní kompas se chová velice podivně. Takže to byl ve skutečnosti už Kryštof Kolumbus kdo zde nejspíš zažil podivné věci, jako první Evropan v těchto vodách.
Když se lodě slavného admirála plavily 11. října 1492 po dlouhých týdnech cesty na západ stále ještě po širém moři, měli toho jeho lidé už dost. Mluví se o tom, že když psychicky vysílené posádky lodí slavné flotily admirála Kryštofa Kolumba začaly pochybovat, že někdy dorazí k pevnině, admirál však stále tvrdil, že země nemůže být daleko, zahlédl krátce po setmění námořník Rodrigo de Triana v dálce podivné světlo. Bylo však velmi podivné: stoupalo od obzoru vzhůru a zase klesalo zpět, …."jako špatná voskovice, která se rozsvěcuje a zhasíná, jako by se houpala nahoru a dolů"… , objevovala se i podivná světla pod mořskou hladinou. Lodní deník o tom říká: "... pak bylo spatřeno ještě jednou nebo dvakrát. Bylo to jako vosková svíce, která se houpala nahoru a dolů, což by se však jen pramálo lidem bylo zdálo jako známka země. Nicméně admirál si byl jist, že je jí velmi blízko..."
Dodnes se nevyjasnilo, co to bylo za úkazy. Můžeme se jenom domnívat, že plamenný pás byl pravděpodobně pouhý meteorit. Problémy s kompasem zahrnovaly pouze odchylky v ukazování skutečného a magnetického severu. Podivná záře mohla pocházet z ostrovů poblíž Hispaňoly nebo z Hispaňoly samotné. Pravdou však je, že za pár hodin došlo k objevu Ameriky. Zbývá dodat, že vše se odehrálo na severu karibské oblasti v "bermudském trojúhelníku". Záhadou zůstává, kdo mu to tehdy svítil na cestu, která otevřela novou kapitolu v dějinách lidstva.
O 477 let později, popisuje podobný jev v bermudském trojúhelníku i posádka kosmické lodi Apollo 12 "Vidíme záblesky živého ohně a jsou to dokonce poslední viditelná světla na naší planetě."

JAMES B.CHESTER
Pojďme tedy o krok nazpět a osvěžme si naší paměť alespoň několika záhadnými případy, které ve své době způsobily značný rozruch. Někdy 26.února 1855 byl nalezen v Sargasovém moři trojstěžník James B.Chester. V kajutách se našly převrácené židle, stoly, oděvy a osobní věci námořníků byly rozházeny po palubě, ale námořníci nikde, ani památky po živém člověku. Je možné, že by se všichni námořníci zbláznili a naskákali do moře? Byli snad někým uneseni? Dodnes se vedou spory o tom co zaútočilo na loď, že to "cosi" vyvolalo mezi osádkou paniku.

MARY CELESTE
Moře čas od času beze stopy pohltilo nějakou loď i s její posádkou. Jiným tajemným případem je nález opuštěné brigantiny Mary Celeste. Mez nejzajímavější zprávy z bermudského trojúhelníku paradoxně patří ty nejstarší, pocházející ještě z dob před vypuknutím mediální horečky, kdy autoři neměli tolik důvodů si vymýšlet. Sem patří především příběh brigantiny Mary Celeste, v němž se vedle poměrně známých fakt objevují i některé podivné, dosud málo zmiňované detaily.
Tento dvojstěžník vyplul 5. listopadu z newyorského přístavu a měl namířeno do Janova. O měsíc později - 4.prosince 1872 - ho nalezla britská briga Dei Gratia mezi Azorskými ostrovy a Portugalskem. Když byla brigantina Mary Celeste na dohled, působila rozličnými dojmy. Na první pohled bylo jasné, že s ní není něco v pořádku. Plachty byly potrhané a visely nakřivo, ale loď byla v perfektním stavu. Na palubě nikdo nebyl. Protože loď neodpovídala na signály, vyslal k ní britský kapitán člun. Jeho posádka zjistila, že Mary Celeste je prakticky nepoškozená - ale posádka je pryč.
Vše nasvědčovalo tomu, že se na palubě odehrály velmi podivné věci. Všechna okna zadní nástavby byla pečlivě zakryta plachtovinou a zatlučena prkny. V přídi opuštěné lodi, těsně pod čarou ponoru, zela dvoumetrová díra. Jinak se zdála loď v pořádku, schopná plavby a trup lodi byl prakticky nepoškozený - s jedinou, avšak podivnou výjimkou. Po obou stranách přídě se v měděné obšívce pod čarou ponoru táhly dlouhé hluboké rýhy způsobené něčím velmi ostrým.
Komise, která věc vyšetřovala, se snažila obvinit posádku Dei Gratie z pirátského přepadení Mary Celeste, musela ji však pro nedostatek důkazů zprostit viny. Obvinění bylo o to absurdnější, že všechny peníze, šperky, listiny, osobní majetek, lodní kufry (na nešťastné lodi se plavila i kapitánova žena) a další cennosti zůstaly na palubě, chyběl jen sextant a záchranné čluny. Náklad-soudky s alkoholem-byl naprosto v pořádku, což vylučovalo tu možnost přepadení lodi piráty. Zásoby jídla a vody byly dostatečné, chyběla tedy jen posádka, 10 lidí včetně manželky a malé dcerky kapitána.
V podpalubí se nacházela asi stopa vody. Vstupy do podpalubí byly odkryty, budka s kompasem roztříštěna, stropní okno v kapitánově kajutě bylo otevřeno. V kapitánově kajutě byl nalezen italský meč, na jehož ostří bylo něco, co bylo zprvu považováno za krev, avšak laboratorní rozbory tuto domněnku vyvrátily. Bylo jasné, že loď byla opuštěna ve spěchu. Lodní deník zůstal nedotčený; poslední zápis, starý devět dní nenaznačoval žádné hrozící potíže. Lodní deník končil datem 24. listopadu 1872 a hovořil o tom, že Mary Celeste pluje na souřadnicích 36o 57' severní šířky a 27o 20' západní délky. Kromě toho ale v salonu ležela břidlicová tabulka se zápisem o poloze z 25. listopadu, tedy o den později než poslední zápis v lodním deníku. Podle ní plula plachetnice ten den kolem ostrova Santa Maria v Azorském souostroví, tedy v oblasti, která bývá do bermudského trojúhelníku rovněž zahrnována. Ještě podivnější však bylo, že písmo nepatřilo ani kapitánovi, ani prvnímu důstojníkovi - a nikdo další z posádky už navigaci neovládal... Další zvláštností bylo, že loď se - už bez posádky a navzdory neklidnému moři a bouři - stále držela svého kursu, a to více než 500 mil (=800 km), tj. do chvíle, kdy byla objevena .
Proč kapitán loď opustil? Jak mohl on a ostatní z lodi beze stopy zmizet? Byly vysloveny teorie jako vzbouření posádky, strach z náhlého výbuchu nákladu, vzplanutí moru, únos, útěk posádky po zjištění náhlého požáru, ale nenašly se stopy po ohni. Další teorie se opírá o zjištění, že v lodních zásobách byl nalezen chléb nakažený námelem. Vědělo se, že právě námel vyskytující se v chlebu již dříve zapříčinil náhlá šílenství a dokonce smrt, které předcházelo nelogické chování. Konzumace kontaminovaného chleba s následnou otravou s projevy šílenství mohla způsobit, že celá posádka naskákala do moře - toto vysvětlení lze možná vztáhnou i na jiné případy opuštěných lodí, ale to jsou pouze domněnky.
Ještě více než po stu letech je Mary Celeste považována za oběť záhadné síly, která číhá na své oběti v bermudském trojúhelníku. Tolik fakta.
…..Okna zadní nástavby byla zatlučena prkny a zakryta plachtovinou, jako by se tam chtěla zmizelá posádka opevnit. V měděné obšívce pod čarou ponoru byly dlouhé a hluboké rýhy... Tak o tom ve své knize píše Charles Berlitz. Nikoho však nenapadlo Berlitzovy údaje ověřit. Udělal to ovšem Lawrenc David Kusche z Arizonské národní knihovny ve spolupráci s Deborah Blouinovou. Výpisy z archivů pojišťoven i amerického námořnictva v roce 1973 dokázaly, že Berlitz si v podstatě ve většině případů bohapustě vymýšlel. Kusche napsal dvě knihy. Neměly však takový čtenářský úspěch jako Berlitzovy bestsellery. Inu, lidé milují spíše romantiky tajemných záhad, než prostá a také zpravidla nezáživná fakta.

Dobová kresba Mary Celeste. Na zádi je záchranný člun, ve skutečnosti však na lodi po jejím nalezení žádný nebyl.
STARÝ MUŽ A TROJÚHELNÍK SMRTI
Na palubách lodí a letadel mizejících v bermudském trojúhelníku většinou odcházeli z tohoto světa lidé, jejichž jména nikomu nic neříkala. Zvláštní výjimku v tomto ohledu představuje jeden z prvních popsaných případů a obrovskou popularitu tajemnému "trojúhelníku" přineslo zmizeni lodi, na níž se plavil Joshua Slocum. Nám suchozemcům jeho jméno patrně mnoho neřekne, ale na přelomu 19. a 20. století šlo patrně o nejslavnějšího mořeplavce doby. Jde totiž o svého času velmi populární historickou osobnost, kterou dodnes znají přinejmenším mnozí námořní jachtaři a milovníci moře. Slocum byl totiž vůbec první člověk v historii, kterému se podařilo samotnému na malé plachetnici obeplout zeměkouli.
Joshua Slocum se narodil roku 1844 a už v raném mládí odešel na moře. Začínal jako prostý námořník, vypracoval se na důstojníka a posléze i na kapitána. Když v padesáti letech odešel do výslužby, koupil vyřazenou jedenáctimetrovou plachetnici Spray a v červenci roku 1895 vyrazil na mořskou pouť kolem celé zeměkoule zcela sám. Trvala mu celé tři roky, nicméně zvítězil. Spray se stala nejslavnější sportovní jachtou, Joshua Slocum nejslavnějším jachtařem. Unikátním výkonem se proslavil. O své cestě napsal knihu. Dnes bychom řekli bestseller a kniha, kterou o cestě napsal, šla (a dodnes jde) dobře na odbyt.
Slocum byl po návratu z cesty kolem světa finančně zajištěn, dokonce se na stará kolena oženil a usadil na ostrově Martha's Vineyard. Spray však neopustil a na podzim roku 1909 ve věku pětašedesáti let se s ní zase vydal na delší plavbu do Jižní Ameriky. Doplul však pouze do oblasti dnešního bermudského trojúhelníku, kde zmizel. Nenašel se ani vrak lodě, ani mrtvé tělo, ani vyplavené trosky jeho plachetnice, které by napověděly o osudu osamělého mořeplavce.
Tehdy poprvé se moře v okolí Floridy dostalo do popředí zájmu senzacechtivé veřejnosti. Tehdy ještě nebyli v módě mimozemšťané a jiné dimenze, spekulovalo se spíše o pirátech, srážce nebo sebevraždě. Nic z toho se však nepodařilo dokázat.

Na této lodi v oblasti bermudského trojúhelníku zmizel i Joshua Slocum, první jachtař, který obeplul zeměkouli sám


BRUCE GERNON
Někdy šlo o prokazatelnou katastrofu, která měla očité svědky, kteří přežili. Pravým opakem záhadného zmizení posádky Mary Celeste je záchrana dvou pilotů, kteří letěli nad bermudským trojúhelníkem.
Dne 4. prosince 1970 vzlétl Bruce Gernon ml. spolu se svým otcem ve sportovním letadle z ostrova Andros na Bahamách a zamířil k Palm Beach na Floridě.
Gernonovo letadlo bylo vzápětí obklopeno podivným mrakem tvaru doutníku. Nejednalo se o žádný obyčejný mrak. ,,Jeho stěny byly zářivě bílé s malými obláčky, které rotovaly ve směru hodinových ručiček uvnitř mraku," vyprávěl Gernon později. Na jeho konci zahlédl otvor, nabral rychlost a unikl. Místo na čerstvý vzduch se však dostalo letadlo do podivného zeleného oparu. Gernon zahlédl ostrov; podle uplynulého času usoudil, že jde o ostrůvky Bimini. Po několika minutách však bezpečně poznal Miami Beach na Floridě. Po přistání si Gernon ověřil čas. Vzdálenost, kterou normálně přeletěl asi za 75 minut, překonal tentokrát za pouhých 45 minut a navíc spálil o 45 litrů benzínu méně než obvykle.
V následujících letech Gernon hovořil o tom, že je jedním z těch šťastných, kterým se podařilo projít časovou smyčkou, přežít nástrahy bermudského trojúhelníku a podat o nich svědectví.

CYCLOPS
Cyclops byla americká loď, která zmizela 4.března 1918 na cestě z Barbadosu do Norfolku ve Virginii. Na palubě bylo 309 členů posádky. Loď disponovala v té době již běžným rádiovým spojením a v době zmizení vezla jako náklad manganovou rudu. V době, kdy Cyclops zmizel, stále ještě zuřila válka, mělo se tedy nejprve za to, že se stala obětí Němců - buď, že najela na německou minu, nebo, že ji potopila německá ponorka či válečná loď. Po válce však tyto teorie vzaly za své, protože se prokázalo, že v té době v dané oblasti nebyly žádné německé miny a neoperovaly tam ani jejich lodě či ponorky. Nicméně po skončení války se němečtí agenti v Jižní Americe přihlásili s tím, že mezi náklad umístili časované bomby. Další vysvětlující teorie praví, že na lodi došlo ke vzpouře, jelikož kapitán byl nesnesitelný a značně podivínský, možná až duševně vyšinutý, jelikož byl pravidelně vídán, jak kráčí po mostě oblečený jen ve spodkách a s buřinkou na hlavě. I další hypotéza operuje s kapitánem jakožto s klíčovou osobou - byl původem Němec, což vedlo k myšlence, že zradil a převedl loď na stranu nepřítele. Tomu by odpovídala i zvláštní okolnost plavby - Cyclops se totiž po vyplutí z Barbadosu náhle obrátil jižním směrem, místo určeným severním. Loď zmizela za pěkného počasí, vál jen mírný vítr.
Cyclops se zmítal v bouři. Podle některých domněnek mohla Cyclops stáhnout do moře obrovská chobotnice, nebo se loď prostě potopila za bouře. Na dno mohla Cyclops poslat i náhlá sešová vlna (tento pojem si vysvětlíme o něco dále).
Je docela zajímavé, že jedna z vysvětlujících teorií, jejímž autorem je M.S.Tisdall a která říkala, že Cyclops se možná převrátil dnem vzhůru, poskytla námět pro film "Dobrodružství Poseidonu" (s Gene Hackmanem v hlavní roli).

VRAKY V HLUBINÁCH MLČÍ
Nemizejí jen lodě, mizí i letouny a tady zmizelo hned pět válečných bombardérů najednou. Svého času slavnou záhadou bylo zmizení pěti amerických letounů TMB 3 Avenger letky Flight 19. Bylo to někdy koncem roku 1945 a z USA byla vyslána do Itálie eskadra sedmi bombardérů.
Letecká základna Fort Lauderdale, Miami,....hodiny ukazují 14.10 je 5.prosince 1945 a od betonové rozjezdové dráhy se odlepuje poslední ze skupiny letadel. Skupina míří na východ. Byl to běžný let a počasí bylo příznivé. Z dochovaných archívů se můžeme jen dohadovat, co se vlastně stalo. Byl zachycen rozhovor mezi posádkami lodí a letadel, který jasně ukazuje na to, že ztratili orientaci. Někdo se ptal, co ukazuje jeho kompas a potom ještě dodal, "Vůbec nevím kde jsme. Asi jsme po poslední obrátce zbloudili." Komunikace ještě chvíli běžela, byly sděleny orientační body, které měly pomoci pilotům v jejich zpáteční cestě. Počasí se začalo zhoršovat. Kapitánem jednoho z letadel byl Dick Stern, jeho letoun se dostal za krásné noci, asi 500 km od Bermud do silných otřesů a jeho stroj začal prudce ztrácet výšku. Stroj se však podařilo ovládnout a přistál na letišti v Bermudách. Po chvíli se objevuje ještě další stroj, který se dostal do obdobných potíží, ale ostatních pět zmizelo úplně beze stopy, do záchranné akce vstupují dva Avengery. Vydávají se hledat své ztracené kamarády, kterým již možná dochází palivo ve strojích. Smutné události, jakoby tento den nebraly konce. Po určité chvíli se ztratí i záchranné letouny. Velení se nevzdávalo a na druhý den vyslalo do přibližné oblasti možné nehody, další letouny, které měly pátrat po troskách letadel, nebo po posádkách. Bohužel se nic nenašlo a tak nad touto událostí visí stále jeden velký otazník. Milovnici záhad jsou přesvědčeni, že letouny i se svými piloty zmizely v časoprostorové díře, odvážnější tvrdí, že byly zhltnuty vesmířany. Americké vojenské námořnictvo je však realističtější. Výsledky podrobného šetření naznačují, že s největší pravděpodobností piloti vinou navigační chyby zabloudili. Letouny se s prázdnými nádržemi zřítily do moře. V roce 1991 se objevily zprávy, že trosky letounů byly nalezeny asi 15 km od Fort Lauderdale na Floridě, ale celá causa zůstává stále nejasná. Tehdy totiž výzkumná loď Deep See objevila v této oblasti na dně několik avengerů v těsné blízkosti. Jeden nalezený vrak měl dokonce číslo shodné s číslem stroje z osudové letky Flight 19. Mluvčí US Navy však řekl, že vojenské letouny "čísla dědí" a že jde o letoun z havárie, která je staršího data, někdy z válečných let 1943 až 1945. V místě nálezu byl cvičný bombardovací cíl. Trosky byly tím, co zbylo z letadel, jejichž pilotní žáci je nezvládli a havarovali. Avengery nešťastné letky Flight 19 tedy nalezeny nebyly. Není to však rozhodně důvod k tvrzení, že v tragédii měli prsty proradní malí zelení pidimužíci z létajících talířů. Ostatně nic takového nenapadlo žádného z novinářů, kteří o případu zmizení letounů Avenger bezprostředně po události psali. V červnu 1950 však zmizela ve stejné oblasti nákladní loď Sandra a tehdejší noviny zveřejnily seznam záhadných zmizení dalších lodí. Objevila se první podezření, že jde o oblast přivolávající tragédie. Záhadologové zavětřili: je všechno opravdu tak, jak se tu tvrdí?
Po zmizení letky avengerů se vršila jedna záhada za druhou: ztracené stroje, posuny v čase, předměty vynořující se z moře... Stejnou rychlostí vznikaly i hypotézy: mimozemšťané, podmořská civilizace, Atlanťané, obrovské bubliny plynu, infrazvuk působený bouřemi. Trochu stranou pozornosti záhadologů zůstala jedna velmi pravděpodobná hypotéza - Florida se svým kosmickým přístavem a strategicky dobře umístěná Kuba byly zajímavé i pro "výzkumníky" z někdejšího SSSR. A sovětští vědci se o problém bermudského trojúhelníku skutečně živě zajímali. S koncem studené války také ubylo zpráv o záhadách v této oblasti.

Americké bombardéry zmizely roku 1945 beze stopy


MARINE SULPHUR QUEEN
Marine Sulphur Queen byla 142 metrů dlouhá nákladní loď, která převážela 15 000 tun roztavené síry v ocelových nádržích. Vyplula z Beaumontu v Texasu a měla namířeno do Norfolku ve Virginii. Posádku tvořilo třicetidevítičlenné mužstvo. Poslední zpráva, pocházející z lodi Marine Sulphur Queen, pocházela z 3.února 1963, kdy hlásila svou pozici - blízko Key West ve Floridské úžině - a zpráva neobsahovala nic, co by nasvědčovalo tomu, že něco není v pořádku. Loď se začala pohřešovat tehdy, když neodpověděla na telegrafickou zprávu. Dne 6.února pobřežní hlídka tedy zahájila pátrání. To bylo zakončeno 15.února s nulovým výsledkem, ale o pět dní později vojenské námořnictvo ohlásilo nález záchranné vesty z Marine Sulphur Queen na širém moři, 24 km jižně od Key West. Rozběhlo se tedy nové pátrání, nebylo však objeveno nic jiného než jen další záchranná vesta.
Skeptici vyslovili teorie zahrnující výbuch síry, převrhnutí lodě, najetí na minu či zadržení Kubánci. Absence těl by mohla být vysvětlena faktem, že tamní vody jsou obývány žraloky a barakudami. Sirný plyn možná unikl z barelů a otrávil posádku, a to tak rychle, že nestačila vyslat nouzové volání. Smrtící dávka plynu mohla uniknout i velmi úzkou spárou. Tankery typu T-2, kteréhož druhu byla i Marine Sulphur Queen, měly špatnou pověst, co se poruchovosti týče - v předešlých letech se tři T-2 v půli rozlomily.
Z doby, kdy Marine Sulphur Queen zmizela, pochází hlášení od důstojníků z lodi Honduras flag banana, že jejich loď se dostala do oblasti, kde byl cítit silný štiplavý zápach - bylo to 15 mil od mysu San Antonio, západního cípu Kuby, a to ještě před úsvitem 3.února. Spekulovalo se, že zápach pocházel ze síry, která unikla z potopené či ztroskotané lodi.

CESSNA
Dále známe případ, kdy si dva mladí lidé vyletěli ve svém letadle Cessna. Po nějakém čase však ztratili orientaci a asi dvě hodiny kroužili nad ostrovem, který oba popsali jako pustý. Jejich letadlo ani jeho vrak se nikdy nenašlo, přestože ho hledala nejvýkonnější a nejúspěšnější záchranná jednotka na světě celý týden. Nikdy nebyla vyřešena záhada, proč pilotka neviděla mohutný hotel, táhnoucí se přes celý ostrov, jenž byl samozřejmě velice dobře osvětlen. Bylo dokázáno, že to byl právě tento ostrov, nad kterým kroužili. Popsali to totiž návštěvníci hotelu, kterým byl dvouhodinový zvuk kroužícího letadla velice nepříjemný.


SVĚDECTVÍ

Ne každé setkání s podivnými jevy v Bermudském trojúhelníku má fatální následky. Několik lidí, kteří z nebezpečné situace vyvázli, o svém zážitku podávají svědectví. Jedním z nich je i kapitán Don Henry, člověk s letitými zkušenostmi coby námořní kapitán, který vypráví o události, kterou zažil v roce 1966.
"Vraceli jsme se na zpáteční cestě mezi Portorikem a Fort Lauderdale. Byli jsme pryč tři dny a v závěsu jsme měli prázdnou cisternovou loď, která předtím vezla ropný nitrát. Byl jsem na palubě Good News, 53 metrů dlouhé vlečné lodě s dvěma tisíci koňskými silami. Přívěs, který jsme táhli, vážil 2 500 tun a byl na laně 333 metrů za námi. Dorazili jsme do oblasti Tongue of the Ocean, když jsme projeli Exumas. Hloubka byla asi 1 100 metrů. Bylo odpoledne, počasí bylo dobré, obloha jasná. Zašel jsem na několik minut do kajuty na zádi můstku, když jsem náhle zaslechl ten křik. Vyšel jsem z kajuty na můstek a zavolal jsem: "Co se to tam k čertu děje?" Automaticky jsem se podíval na kompas, který se protáčel ve směru hodinových ručiček. Nebyl důvod, aby se něco takového mělo někdy stát - jediné místo kromě zdejší oblasti, o kterém jsem se doslechl, že v něm k něčemu podobnému dochází, bylo na řece sv.Vavřince v Kingstonu, kde je snad velké ložisko železa nebo kde možná meteorit na dně způsobuje takové bláznivé chování kompasu. Nevěděl jsem, co se stalo, ale dělo se něco velkého. Zdálo se, že voda přichází ze všech směrů. Horizont zmizel - vůbec jsme ho neviděli - voda, obloha a horizont splynuly v jedno. Neviděli jsme, kde se nacházíme. Ať už šlo o cokoli, obralo nás to o veškerou energii z našich generátorů. Všechny elektrické spotřebiče a zásuvky náhle přestaly být pod proudem. Generátory stále pracovaly, ale nedodávaly žádnou energii. Lodní inženýr se pokoušel nahodit přídavný generátor, ale nemohl ho nastartovat. Dělal jsem si starost o vlek. Lano bylo napnuté, ale já jsem ho neviděl. Zdálo se, že ho zahalil mrak, a vlny kolem něj se zdály mnohem větší než v ostatních oblastech. Nařídil jsem plný plyn. Neviděl jsem, kam jedeme, ale chtěl jsem se z toho propadeného místa dostat co nejrychleji. Zdálo se, že nás chce něco přitáhnout nazpátek, ale úplně se mu to nedaří. Když jsme z toho vyjeli, jako bychom se dostali z mlhové záclony. Když se nám to podařilo, vlečné lano trčelo vodorovně - jako ten starý indiánský trik s provazem - a na jeho konci nebylo vidět nic, jen ta všudypřítomná mlha kolem. Vyskočil jsem na hlavní palubu, loď zabrala. Zatracený přívěs vyjel z mlhy, ale nikde jinde žádná mlha nebyla. Vlastně jsem mohl vidět do dálky asi 17 kilometrů. V oblasti mlhy, kde měl být přívěs, byla zčeřená voda, i když vlny nebyly příliš vysoké. Rozhodně nejsem žádný hrdina, protože mě ani nenapadlo, abych se tam vracel a zjistil, co to tam bylo. Zažili jste někdy ten pocit, když vás dva lidé tahají za ruce v opačných směrech? Měli jsme pocit, že jsme byli v oblasti nebo v místě, kde někdo nebo něco chtělo, abychom byli jinde než tam, kam jsme měli namířeno. Horizont byl mléčný. Když jsme odjeli, museli jsme znovu nabíjet baterie. Musel jsem vyhodit padesát baterek do ruční svítilny. Slyšel jsem, že některým lidem se přihodilo totéž a jednou dokonce vlek zmizel i s lidmi na palubě a s uříznutým vlečným lanem."


PŘÍRODNÍ VLIVY JAKO MOŽNÉ PŘIROZENÉ PŘÍČINY

Záhy se objevily úvahy, co je vlastně příčinou všech nevysvětlitelných katastrof - třebaže autoři těchto úvah povětšinou dobře věděli, že ono "nevysvětlitelné" je a bylo ve většině případů vysvětleno především bedlivými pojišťovnami. Je známo, že pojišťovny hned tak nevydají peníze a všechny události bedlivě šetří. Při haváriích letadel a lodí jde totiž o nemalé částky. Byly publikovány všelijaké úvahy.
Z uvedených případů jasně vyplývá, jak asi probíhají zmizení v Bermudském trojúhelníku. Od zmizení v jiných částech světových oceánů se liší hlavně tím, že většinou nehlásí žádné potíže, nevolají rádiem o pomoc a po jejich zmizení se nenajdou žádné trosky. Tragédie v této oblasti jsou dvojího druhu:
a) ztrácejí se celé lodě a letadla včetně posádky
b) někdy zmizí jen posádka - občas je nalezena tzv.bludná loď, tj.loď, která se plaví bez posádky Oblast nazývaná Bermudský trojúhelník se vyznačuje několika velice podivnými jevy či zvláštními skutečnostmi, z nichž některé si teď vyjmenujeme:


Bílé vody na Bahamách
- je to zvláštní záře v moři, která se vyskytuje u Baham poblíž západních okrajů Sargasového moře. Je vidět samozřejmě jen v noci. Posádka Apolla 12 informovala, že tyto svítivé pruhy byla poslední světla ze Země, která při svém letu na Měsíc viděla. Tento úkaz bývá vysvětlován různě: jako slín rozvířený rybami ve vodě, jako hejna ryb nebo jiná organická hmota, zřejmě plankton.
Magnetické anomálie
- Bermudský trojúhelník je prý jedno ze dvou míst na světě, kde magnetický kompas ukazuje ke skutečnému (tj. geografickému) severnímu pólu a nikoli k magnetickému, jak je tomu ve zbytku světa. Rozdíl mezi těmito dvěma směry (ke geografickému a magnetickému severnímu pólu), který je třeba brát v úvahu ve zbytku světa, se označuje jako variace kompasu. Pokud se člověk plaví kolem světa, pohybuje se rozpětí variace v odchylce až o 20 stupňů. Jestliže se variace kompasu neeliminuje, může navigátor skončit daleko mimo zamýšlený kurs. Další neblaze proslulou oblastí, kde se tento jev (střelka kompasu ukazující ke geografickému severnímu pólu) vyskytuje, je Ďáblovo moře, které se nachází u jihovýchodního pobřeží Japonska. Taktéž ono je známé záhadnými zmizeními.
Poruchy přístrojů
- v největší míře to jsou poruchy kompasů, které nelze vysvětlit předchozí popsanou anomálií. Kompasy se v určitých oblastech Bermudského trojúhelníku doslova zblázní, střelky se protáčejí, ukazují úplně nesmyslně a pokud je k dispozici více kompasů, každý ukazuje úplně jinak. Často také ostatní přístroje na lodi či v letadle přestanou fungovat. Občas je posádka konfrontována s jevem, který často hlásí lidé, kteří se blíže setkali s UFO - tzv.energetické vysátí, tj.veškerá elektrická energie se najednou ztratí.
Sargasové moře
- většina zmizení se odehrála právě v tomto zvláštním kousku oceánu, známým hlavně coby oblast tření úhořů. Stojaté vody Sargasového moře naháněly dřívějším námořníkům hrůzu - často se totiž stalo, že buď díky tomuto aspektu, nebo vinou chaluh, jimiž bohatě oplývá, či bezvětřím, které v této oblasti často panuje, zde lodě uvízly. Ani dnes není tato oblast zrovna nejbezpečnější.
Jsou zde i další, spíše drobné zajímavosti, jako například ta, že občas potápěči v těchto místech pozorují, že ryby plavou břichem vzhůru (samozřejmě živé ryby :)), čehož příčinou mohou být právě magnetické poruchy.

Počasí
- v karibsko-atlantické oblasti je velice proměnlivé a nepředvídatelné. Bouře přicházejí rychle a náhle, což způsobuje problémy lodím a letadlům.

Topografie
-dna zdejšího oceánu je neobyčejně rozmanitá - jsou zde jak rozsáhlé mělčiny kolem ostrovů, tak i některé z nejhlubších vodních příkopů na světě. Vlivem působení silných mořských proudů nad mnoha útesy je dno ve stavu neustálé změny a nová navigační nebezpečí vznikají velmi rychle.
Oblastí protéká Golfský proud, a to poměrně velkou rychlostí. Ten může trosky zanést daleko. Pokud se trosky potopí, mohou zmizet v pohyblivém písku, který je právě v oblasti kolem Floridy, kudy protéká Golfský proud. Tekoucí písky mohou lehce pohltit i značně velké lodě.
V oblasti se také předpokládá výskyt nevybuchlých bomb a leteckých min ze světových válek, případně ze současných cvičných bojových akcí.
Pod mořskou hladinou se ukrývá i další nebezpečí, a to tzv.modré díry. Jedná se o tunely mezi vápencovými útesy a dalšími podmořskými vápencovými útvary, které se vyskytují v celé oblasti Baham. Před dávnými časy byly tyto díry vápencové jeskyně ve skalách nad povrchem moře, ale následkem vzestupu hladiny oceánu zapříčiněném táním ledovců (asi před 12 000 - 15 000 lety) se z těchto jeskyní staly "modré díry". Tyto vápencové jeskyně a chodby, které se často větví, směřují až k okraji pevninského prahu; některé z nich pokračují dolů skrz vápencové formace do hloubky až 500 metrů, další jsou spojeny podvodními chodbami a jeskyněmi s ostrovními jezery a nádržemi na větších ostrovech Baham, které se sice nacházejí kilometry od moře, ale přesto se jejich hladiny snižují a zvyšují v souladu s přílivem a odlivem oceánu. Stává se, že mořské ryby se objeví daleko ve vnitrozemí - byly tam zaneseny podvodními proudy tímto podmořským systémem. Jednou se dokonce stalo, že v nádrži vzdálené 32 km od pobřeží se objevil sedmimetrový žralok. Modré díry jsou v různých vzdálenostech od hladiny moře. Potápěči informují, že uvnitř modrých děr jsou velmi silné proudy, které souvisejí s přílivem a odlivem - ty vtlačují obrovské masy vody dovnitř děr a způsobují tak efekt trychtýře se silnými víry na hladině. Takový vír může do modré díry stáhnout malou loď i s posádkou, čehož důkazem jsou menší lodě a čluny, nalezené v hloubce mezi 20ti a 30ti metry vklíněné uvnitř modrých děr. Tyto útvary a jevy s nimi spojené mohou tedy vysvětlit zmizení některých malých plavidel, ne však velkých lodí a už vůbec ne letadel.
Ovšem víry jako takové jsou v oblasti Bermudského trojúhelníku obzvláště hojné.
V oblasti také velmi často zuří tornáda, která vznikají v určitých obdobích a která zvedají do výšky obrovské tunely vody. Jedno či více tornád nad mořskou hladinou může na kusy rozmetat malou loď či nízko letící letadlo. Za denního světla lze tunel tornáda uvidět a vyhnout se mu, ne tak však v noci.
Dalším jevem, který by mohl být odpovědný za mizení lodí, a také je z toho do značné míry podezírán, jsou slapové vlny. Ty vznikají obvykle v důsledku podmořských zemětřesení, občas i výbuchu podmořské sopky. Vznik těchto velkých vln závisí na několika podmínečných jevech: podmořských zemětřeseních a sesuvech půdy, atmosférickém tlaku, větru, bouřkách a hurikánech. Tyto obrovské vlny se mohou zničehonic objevit na klidném moři a mohou dosahovat výšky až 40ti metrů.
Dalšími nebezpečnými vlnami jsou vlny tsunami. Taktéž tyto vlny jsou způsobeny seismickými poruchami, avšak dosahují značně větších výšek - až 70ti metrů. I tyto vlny se objevují bez varování a velice snadno dokáží loď převrátit či potopit. Někdy se loď při střetu s tsunami dokonce rozlomí napůl.
Velmi neobvyklé a ničivé jsou sešové vlny. Jsou to stojaté vlny, které obvykle vznikají podvodními sesuvy půdy, způsobenými oddalováním jednotlivých ker zemské kůry. Tyto menší stojaté vlny nevypadají tak dramaticky jako tsunami, jejich ničivá síla však není o nic menší - mají nesmírnou sílu díky velkým přívalům vody, které se za nimi hromadí. Jsou velmi nebezpečné i v tom, že když se přibližují, dají se hůře rozpoznat.
Toto byly tedy jevy, které by mohly být odpovědné za zničení lodí. A letadla?
Tak jednak jsou to již výše vzpomínaná tornáda, ta však nejsou jediná.
I v atmosféře existují jevy, které lze v určitých směrech přirovnat ke slapovým vlnám. V různých výškách vanou různé větry, a proto se může stoupající nebo klesající letadlo mnohokrát setkat se silnými větry, které vanou z jiného směru, než který určoval větrný pytel na letišti. Když je tento nečekaný vítr dost silný, může to mít pro letadlo tragické následky. Tento faktor je označován jako "větrné smýkání" a mezi příčinami ztrát letadel všeobecně zaujímá jedno z předních míst. Zesílená forma tohoto jevu se nazývá turbulence za jasného počasí (zkratka CAT) a přirovnává se ke stojatým sešovým vlnám, protože se stejně jako ony objevuje náhle a neočekávaně za klidného počasí. Turbulence může jít buď horním nebo dolním směrem či v různých vodorovných směrech. Při nepříznivé kombinaci rychlosti a směru CAT a letu letadla je následek srovnatelný s čelní srážkou letadla s kamennou zdí. Bohužel, CAT se nedá přesně předpovědět, i když obecně platí, že se s ní lze setkat na okraji rychlého vzdušného proudění, které je ekvivalentní k mořskému proudění a pohybuje se oblohou nad zemí podobně jako třeba Golfský proud oceánem. Samozřejmě, že jeho rychlost je značně větší - oproti Golfskému proudu, který proudí rychlostí čtyř a méně uzlů, vzdušné proudění může dosahovat rychlosti až dvě stě uzlů. Právě účinkem CAT by tedy bylo možné vysvětlit zmizení některých lehkých letadel v Bermudském trojúhelníku - CAT je mohla roztrhat na kousky či svrhnout do moře.
Bermudský trojúhelník je skutečně enormně neklidná oblast a pravděpodobně za většinou zmizení stojí právě tyto neblahé přírodní vlivy. Zcela jistě však ne za všemi, protože zde pravděpodobně fungují ještě jiné vlivy, které jsou možná přírodního, možná ale také umělého původu.
Wilbert B.Smith, expert na elektroniku, stál v čele výzkumného projektu o magnetismu a gravitaci, který mu zadala kanadská vláda a který proběhl v roce 1950. Podle něj se právě tyto elementy (tj. magnetismus a gravitace) podílejí na ztrátách letadel. Prohlásil, že objevil specifická, rozlohou relativně malá místa (asi 335 metrů v průměru, které se však směrem vzhůru rozšiřují a sahají do značné výšky), o kterých se vyjadřoval jako o "oblastech snížené vazby". Tyto oblasti mohou podle něj vyvolat turbulenci, schopnou roztrhnout letadlo. Tyto oblasti jsou neviditelné a nezmapovatelné, což vyplývá z následujícího zápisu, který provedl sám Smith: "Nevíme, zda se oblasti snížené vazby pohybují nebo zda po čase mizí..když jsme některé z nich hledali po třech až čtyřech měsících, nenašli jsme po nich ani stopu."


HYPOTÉZY

PŘIROZENÉ PŘÍČINY
Mnoho badatelů se přiklání k názoru, že naprosto všechna zmizení se dají vysvětlit přirozenými příčinami, a to buď přírodními vlivy popsanými výše, selháním lidského faktoru nebo kombinací obojího.

ELEKTROMAGNETICKÉ PORUCHY
Ivan Sanderson je autorem teorie o vírech elektromagnetických poruch. Když tento člověk mapoval zmizení lodí a letadel na celém světě, zjistil, že většina záhadných zmizení se soustředila do šesti oblastí, které mají víceméně tvar kosočtverce a zahrnují i Bermudský trojúhelník a Ďáblovo moře. Ivan Sanderson vytvořil teorii, že takovýchto míst s projevujícími se anomáliemi je na světě celkem 12 a rozkládají se v dvaasedmdesátistupňových intervalech po celé zeměkouli. 10 z nich je na 36.stupni severní či jižní šířky - tedy 5 na jižní a 5 na severní polokouli a zbylá dvě jsou na obou pólech. Největší věhlas Bermudského trojúhelníku vysvětluje tím, že právě v něm je provoz nejhustší a tím pádem zmizení nejčastější. Právě elektromagnetické poruchy s největší pravděpodobností zapříčiňují bláznění kompasů a nefunkčnost palubních přístrojů.

"OKNA"
Dr.Michael Persinger, vědec specializující se na výzkum elektromagnetických a jiných energetických polí a jejich působení na lidský mozek, je autorem teorie tzv."oken". On a jeho tým přišli s představou tzv.tranzientů, což mají být malé "bubliny" elektrické energie, které volně plují atmosférou podél magnetických polí. Ty mohou vzniknout řadou geofyzikálních procesů a jsou většinou neviditelné. Obvykle se dají odhalit jenom podle účinků, které způsobují, když mozek absorbuje jejich energii a reaguje na ni. Právě v místech, kde jsou údajně "okna", se tyto tranzienty vyskytují ve velkém množství. Bermudský trojúhelník je považován za oblast s "oknem", a právě vzduchem plující tranzienty při střetu s lodí či letadlem mohou zapříčiňovat poruchy přístrojů. Je docela dobře možné, že kov tyto útvary přitahuje. Navíc "okna" jsou prý i branami do jiného časoprostoru, čímž by se dala vysvětlit zmizení beze stopy - dopravní prostředky mohly "oknem" vstoupit do jiného časoprostoru, ze kterého se už nevrátily. Tato teorie také určitým způsobem vysvětluje aspekt UFO - Dr.Persigner zastává myšlenku, že pozorované svítící koule nemusí být UFO, jak se všeobecně předpokládá, ale mohou to být planoucí tranzienty, které se vznáší vzduchem.
Obě předchozí hypotézy mají hlavní prvek společný - za příčinu mizení považují elektromagnetické anomálie. Toto vysvětlení je velmi pravděpodobné, jelikož fakt, že silné magnetické pole může zapříčinit "zmizení" nějaké hmotné věci, dokázal tajný experiment Philadelphia, který americké vojenské námořnictvo uskutečnilo v r.1943. Tento pokus vycházel z Einsteinovy "teorie sjednoceného pole", která říká, že časoprostor a energie hmoty nejsou oddělenými jednotlivinami, ale jsou proměnlivé za stejných podmínek elektromagnetických poruch. Jinými slovy, změna magnetického pole může zapříčinit změnu určitých aspektů hmoty. Při tomto pokusu, kde se snažili o zmizení torpédoborce Philadelphia působením silného magnetického pole, se objevilo mlhavé nazelenalé světlo, které je často hlášeno také z Bermudského trojúhelníku lidmi, kteří se dostali do nesnází, přičemž tato podivná světélkující "mlha" měla zřejmě hodně společného s poruchami přístrojů. Teorie elektromagnetické energie jako příčiny se dotýká i lidských selhání - bylo zjištěno, že osoby, jejichž duševní stav ovlivnily silné magnetické proudy, mohou ztratit kontrolu nad letadly nebo loděmi a tím způsobit jejich zřícení nebo potopení, anebo že takto postižení lidé mohou loď v důsledku silného psychologického stresu opustit (jinými slovy naskákat do moře). Je však nutno říci, že lidé, kteří přežili setkání s podivnými jevy v trojúhelníku, si na žádné duševní poruchy nevzpomínají. Teorie magnetických anomálií taktéž podporuje domněnky o časoprostorových deformacích či zborceních. Není jisté, zda elektromagnetické poruchy v Bermudském trojúhelníku jsou stálé nebo je musí něco aktivovat.

UFO
Z oblasti Bermudského trojúhelníku jsou často hlášena pozorování neidentifikovaných létajících objektů, což mnohým badatelům vnuklo myšlenku, že právě UFO by mohlo být odpovědné za mizení lidí, lodí a letadel. Obzvláště opuštěné lodi provokují fantazii zastánců této teorie, kteří tvrdí, že posádky byly uneseny mimozemšťany, pravděpodobně za účelem výzkumu. Zmizení lodí či letadel se interpretuje tak, že byly buď uneseny, aby cizí bytosti zkoumaly stupeň našeho technického vývoje, anebo že byly zničeny při střetu s UFO, a to spíše neúmyslně - jeden z autorů uvádí domněnku, že mimozemská loď ve tvaru disku by mohla mít po obvodu generátory katodového paprsku, které by ionizovaly vzduch před strojem a tím by vznikalo vakuum, do kterého by se stroj pohyboval. Kapsy ionizovaného vzduchu, které by po sobě takový stroj zanechával, by mohly docela dobře zapříčinit turbulenci za jasného počasí, která může znamenat pro letadla s ní se střetnuvší zkázu.
Tato hypotéza se větví na dva směry, z nichž jeden praví, že mimozemšťané přilétají z vesmíru, druhý zahrnuje domněnku, že si pod mořskou hladinou zřídili kolonie a odtamtud vysílají průzkumné výpravy. V tomto bodě se tato hypotéza částečně kryje s hypotézou následující. Teorie vinící z mizení lodí a letadel mimozemšťany vychází ze skutečnosti, že v oblasti Bermudského trojúhelníku byly neidentifikovatelné předměty viděny jak na nebi, tak pod vodou. Mnozí svědci také uvádí, že viděli UFO vlétnout do moře či z něj vylétnout.


PODMOŘSKÉ CIVILIZACE
Teorie podmořských civilizací zahrnuje jednak mimozemšťany, jak již bylo řečeno pod bodem předchozím, tak i civilizace, jejichž původ je "domovský". Mají to být tvorové, kteří prošli svou vlastní evolucí a kteří mohou být civilizačně mnohem více vyspělí než my. I oni možná unáší lodě a letadla za účelem výzkumu, jak daleko jsme v technickém pokroku. Možná se strachují o svou říši a v nás tuší její nebezpečí.

STÁLE ČINNÉ ENERGETICKÉ KOMPLEXY DÁVNÉ CIVILIZACE
Bermudský trojúhelník je jedno z míst, kam badatelé umisťují ztracený kontinent - Atlantidu. Jestli existovala či ne, to dnes nikdo neví, faktem však je, že v blízkosti Bimini a Baham vůbec byly na dně moře nalezeny velké komplexy budov, pocházely-li však z Atlantidy, není vůbec jisté. Tyto budovy však značí, že zde před několika tisíci lety musela existovat vysoce rozvinutá civilizace, avšak s příchodem tání ledovců, kdy se hladina světových oceánů zvedla zhruba o 200 metrů, navždy zmizela v moři. Teorii energetických zdrojů dávné civilizace vlastně poprvé vyslovil spící prorok Edgar Cayce - slavný americký léčitel a médium, který v transu určoval léčebné prostředky a metody, které vždy fungovaly. Cayce sdělil, že dávní Atlanťané používali jako zdroj energie určité krystaly, které byly umístěny v oblasti Bimini a které se podle všeho později potopily do Tongue of the Ocean, hlubokého podmořského kaňonu u ostrova Andros na Bahamách. Podle tohoto výkladu se krystal jakožto zdroj energie ponořil do hloubky asi dvou kilometrů na západ od ostrova Andros a stále ještě vysílá svou energii a tak ovlivňuje kompasy a elektronická zařízení dnešních lodí a letadel.

pláním na západě ostrova Barbados.

ZÁVĚR

Od šedesátých let, kdy zrádný kus moře plnil stránky novin takřka pravidelně, ustoupila tato záhada poněkud do pozadí. K rozluštění se však nepřiblížila. Spíše naopak.


SHRNUTÍ
Jak je vidět z předchozího dlouhého výčtu faktů, v Bermudském trojúhelníku se skutečně děje něco neobvyklého, něco, čemu zatím nerozumíme.
Co se týče mizení: je bezpochyby, že v této oblasti mizí lodě a letadla ve větší míře než v jiných částech světa, a ne zcela se to dá vysvětlit zdejším hustým provozem. Přestože zdejší zmizení jsou poměrně dobře zdokumentovaná, většinou se nedojde k nějakému jednoznačnému, přijatelnému a věrohodnému závěru. Vždy zůstává mnoho otazníků. Je to právě proto, že často se nenajdou absolutně žádné trosky, ze kterých by se mohlo usuzovat na způsob destrukce. Tato absence trosek či předmětů ze ztracených lodí a letadel je v této oblasti mnohem častější než v jiných částech světa, stejně tak zmizení bez jakéhokoli náznaku ze strany lodi či letadla, že je něco v nepořádku. Zmizení v Bermudském trojúhelníku jsou často (ne vždy) provázena podivnými okolnostmi. Zdá se, že od 60.let mizí letadla a plavidla se zvyšující se frekvencí, ale toto je pravděpodobně skutečně podmíněno stále houstnoucím provozem v této oblasti. Je to jakási přímá úměra: více strojů přepluje či přeletí - více jich zmizí. Pokud se jedná o přirozené příčiny ztroskotání, to, co lze aplikovat na lodě, nelze vztahovat na letadla a naopak. Ostatní hypotézy jsou většinou "univerzální", tj.lze je aplikovat jak na lodě, tak na letadla.
Ačkoli v Bermudském trojúhelníku proběhly mnohé výzkumy, nedohodli se badatelé na žádné jednoznačné teorii, které by zmizení přijatelně vysvětlovala.
Co si myslet o případech, kdy letadlo krátce před přistáním na deset minut zmizelo z radaru, načež bylo zjištěno, že všem lidem na palubě hodinky ukazují o 10 minut méně než byl skutečný čas? Nebo o zážitku pilota, který spatřil, jak se nad Portorickým příkopem oceán náhle zvedl do obrovského okrouhlého kopce, jako by pod hladinou nastal atomový výbuch, protože masa vody nabrala tvar velkého květáku? Tento útvar měl asi 800 - 1 600 metrů v průměru a jeho výška byla asi poloviční. Na jeho pozdější dotazy adresované různým institucím mu bylo sděleno, že v té době v dané oblasti neproběhlo nic neobvyklého.
Co mě se týče, domnívám se, že zde skutečně působí nějaké magnetické anomálie přirozeného původu, které zapříčiňují poruchy palubních přístrojů, v jejichž důsledku lodě ztroskotají a letadla havarují. Vezměme si takovou letku 19. Je možné, dokonce pravděpodobné, že její letadla skutečně skončila někde na dně mořském, z uvedených faktů však jasně vyplývá, že původcem této tragédie bylo bláznivé chování kompasů a následná naprostá dezorientace pilotů. A podivné chování kompasů muselo být něčím zapříčiněno, a s největší pravděpodobností to bylo právě nějakou magnetickou anomálií.
Nezavrhuji ani myšlenku, že letadla či lodě skutečně nedobrovolně vstoupily do jiné dimenze, protože se zdá, že zakřivení časoprostoru skutečně souvisí s elektromagnetickými poruchami, tudíž je docela dobře možné, že právě v oblasti Bermudského trojúhelníku takovéto "trhliny v oponě času a prostoru" jsou.

Každopádně, Bermudskému trojúhelníku je asi lepší se vyhnout :).
Záhada Bermudského trojúhelníka vyřešena není.

Obrazek


Obrazek


Obrazek


Obrazek








 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Portrét



Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2017 >>