Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Asasíni – jak mluví historie

Autor: Aleš Smutný
Zdroj: hrej.cz


O tajemné sektě zabijáků se toho napsala spousta, hra na toto téma zahýbala herním trhem, ale jak to ve skutečnosti vypadalo s okolnostmi vzniku řádu? Jak byli cvičeni, jak zabíjeli a proč? Za koho vlastně hrajeme v Assassin´s Creedu?

Pokud bychom hledali fenomén, který pronikl do tolika světových jazyků, který se stal takřka nesmrtelným symbolem, jež si generace porůznu přetvářely ku obrazu svému, fenomén, kolem nějž se kupí tolik historek, mýtů, polopravd i výmyslů, jen těžko bychom hledali někoho, kdo se vyrovná asasínům, assassinům, hašašínům atd. Jenže můžeme věřit všemu, co koluje éterem po staletí?

Trocha teorie nikoho nezabije...
Ne. Pokud bychom byli obzvlášť skeptičtí a nároční na věrohodnost zdrojů, mohli bychom o asasínech takřka prohlásit okřídlenou větu „vím, že nic nevím“. Naštěstí, tak tragické to se zdroji není a tak můžeme prohlásit, že na počátku byl Hassan ibn Sabbah, Peršan narozený v Qomu údajně v roce 1056. Byl to mladík přičinlivý a bystrý, obzvláště v oblasti náboženství a filosofie. Vyznáním muslim, přesněji řečeno ší´ita, ještě přesněji ismailita (na bližší vysvětlování by nestačil celý článek). Během svých studií a honbou za poznáním a mocí projel doslova celý Blízký východ, až jej nakonec osud a různé politicko-náboženské tlaky zavály do horské pevnosti Alamutu, kterou na jejím majiteli dle legendy „vyhrál“ za tři tisíce dinárů během klasické historky „jak chytrý Hassan naivu ošálil“. O názvu pevnosti kolují dvě teorie – jedna tvrdí, že znamená Orlí hnízdo, druhá, že spíše Orlovo učení. Sabbahovu využití pevnosti odpovídá spíše druhý název, neboť zde v roce 1088 založil od světa izolované, nicméně velké centrum vědění a bádání, z nějž zároveň šířil principy nizárije, jedné z odnoží ismailie (skutečně by to bylo na dlouho). Co můžeme bezesporu z historie vyčíst je fakt, že Hasan ibn Sabbah byl multifunkční učenec, myslitel, politik a v neposlední řadě i vůdce. Vůdce velké skupiny lidí a idealistů, z nichž část dnes známe jako asasíny a z nichž vytvořil svérázný takřka státní útvar, který se neomezoval jen na pevnosti jako Alamut a Masjaf, ale i na vesnice, městečka, prostě suburbánní zázemí.

...trocha jazykovědy také ne...

Angličtina má assassina, stejně tak francouzština, my už tento pojem také začínáme přebírat, ale odkud se vzal? Nikdo si není stoprocentně jist. Zdaleka nejznámější a pravděpodobně také nejvíce se mýlící teorie mluví o původu z arabského slova hašašínún, tedy „pojídači hašiše“. To odkazovalo k legendě, dle níž Sabbah své oddané mladíky dopoval zmíněnou drogou, nechal je užít si s povolnými dívkami vnadných křivek, což jim po vyprchání rauše prezentoval jako ráj, kam se dostanou poté, co zemřou mučednickou smrtí v jeho službách. Ačkoliv je tato legenda nejcitovanější, má víc mezer, než by se na první pohled zdálo. První je už její původ – rozšířil ji světoznámý cestovatel Marco Polo, který během svých údajných cest navštívil v roce 1273 Alamut a ve svém cestopise velmi barvitě popisoval tyto praktiky. Je zde jeden problém. Alamut byl o šestnáct let dříve obležen vojsky mongolského chána Hülagüho, dobyt, a následně vypálen, přičemž vzali za své nejen obyvatelé, ale bohužel také obrovská knihovna plná historie řádu (Mongolové bohužel příliš literaturu nectili a když vypálili Bagdád a naházeli spisy nevyčíslitelné hodnoty do řeky, ta se na několik dnů zbarvila inkoustem). Lidé, kteří se označovali za následovníky řádu, se pak na krátkou dobu vrátili do Alamutu zase až dva roky po Polově údajné návštěvě. Druhou věcí, která hovoří proti této teorii, je Sabbahova ortodoxie ve věcech a nařízeních Koránu. Nechal vyhostit každého, kdo by v pevnosti požil alkohol, a těžko pak jde do hlavy, že by schvaloval ve své svaté cestě za novým světem, v němž „vše je možné“, pravidelné feťácké dýchánky, když se z principu výlučného postavení martyrismu v ší´e mladíci rádi obětovávali sami. V neposlední řadě jde také za touto teorií najít poměrně upřímnou nenávist mnoha muslimů a křesťanů, kterým idealistický a schopný politik s bandou naprosto oddaných následovníků ležel v žaludku. Další z teorií o vzniku pojmu assassin odkazují na odvozeni z „následovníci Hassana“, popřípadě, a to nejspíše, pochází výraz ze slova „základ“ vztahující se k tomu, že měli sloužit jako základ nové společnosti.

...trocha politiky už ano...
Právě nová společnost totiž vedla k zapojení Sabbaha a jeho následovníků do velké politiky, v níž hráli asasíni významnou roli po dvě staletí. Sabbahovo pojetí války vedlo k tomu, že nesmí umírat žádní nevinní, a tak je nejúčinnější odstranit nepřítelovu hlavu a tělo již škodit nebude. První kroky legendárních zabijáků vedly k ochraně vlastního území a víry a skryté dýky začaly likvidovat sultány a vezíry seldžuckých Turků, kteří se nechtěli smířit s ismáility za humny. Taktika se ukázala být jako navýsost účinná. Vojska bez velitelů ztrácela jakoukoliv soudržnost, jejich následovníci se buď rvali o moc, nebo se báli, aby nenásledovali stejný osud jako jejich předchůdci. Z vůdců řádu asasínů se ovšem vyklubali zruční političtí oportunisté. Velmi bystře měnili strany, aniž by ovšem porušovali svůj vlastní kodex, a tak se seznam obětí rozrostl o mnohé arabské vládce nenakloněné jim, s příchodem křesťanů pak o křižácké významné osobnosti, přičemž nejvíce nakvap měli v době konfliktů Saladina s Richardem Lvím srdcem, tedy v době, v níž se odehrává i děj Assassin´s Creedu. Traduje se, že jejich služby využíval i Richard proti opozici v křesťanských řadách a naopak velké neshody zavládly mezi Saladinem a asasíny – dodnes není zřejmě, zda se jej nejdříve pokusili dvakrát zabít a on poté na chvíli oblehl Alamut či naopak, každopádně poté, co se ujistili o vzájemném přátelství, jelikož se báli jeden druhého, rozešly se jejich cesty v míru.

Mimochodem, traduje se také, že byl řád najat Saladinem na vraždu Conrada de Montferrat a Richarda Lvího srdce, ale tehdejší vůdce sekty, Rašíd ad-Dín (zřejmě předobraz Al Mualima) odmítl druhého zlikvidovat (vy máte v Assassin´s Creedu za úkol zabít Montferratova otce). Nicméně nic netrvá věčně a byť jsou ideály minimálních ztrát a absence armády v tradičních střetech sympatické, ve chvíli, kdy do dosud nedobytné pevnosti přijely zástupy krvežíznivých Mongolů, kteří neměli na filosofii ani pomyšlení, celá Sabbahova idea vzala za své i s Alamutem. Asasíni se ještě po nějakou dobu drželi v Masjafu, klíčovém bodu „syrské pobočky“, ale učení se pomalu s nastupujícími generacemi rozpadalo a sekta asasínu tak, jak ji Sabbah vytvořil, pomalu, ale jistě zmizela ze stránek dějin.

...nadbytek oceli v těle zcela určitě!
Dost ale politické historie a podívejme se na praktiky asasínů blíže. Jeden ze způsobů jejich „práce“ nám nejlépe představí smrt Nizáma al-Mulka, bývalého Sabbahova patrona, který se ale se svým na moci vzrůstajícím svěřencem nakonec dostal do smrtelného sporu. Nizám z pozice vezíra šeldžuckého Málik Šáha disponoval velkou armádou, s níž oblehl Alamut a Sabbah poprvé uvedl v realitu akci fida´i, tedy „obětujících se“, jak byli asasíni titulováni. Jeden z nich pronikl v přestrojení za člena řádu potulných dervíšů do armády obléhatelů, dostal se až k Nizámovi a zabil jej svou dýkou. Stal se tak prvním z řady mužů, před nimiž se třásla polovina Blízkého východu. Ačkoliv ve složité struktuře řádu byli fida´i nejméně cvičeni ve věci filosofie a náboženské teorie jako jiní jejich bratří, byli ozbrojenou rukou ideologie. Zatímco jiní studovali Korán a filosofické spisy, fida´i se učili jak se dostat k cíli a jak jej účinně zneškodnit. Klíčovým bylo železné odhodlání provést akci při níž s takřka stoprocentní jistotou zemřou (jak už bylo zmíněno, pro významné pojetí mučednictví v ší´e je toto pochopitelné při správném ideologickém směrování i bez konzumace opiátů). Stejně důležitou byla i trpělivost, neboť asasín mohl na svou chvíli čekat i několik měsíců. Existují i případy, kdy fida´i několik let pronikal do přízně svého cíle, což mu umožnilo dostat se mu co nejblíže.

Mimo ideové průpravy ale také všichni procházeli důkladnou fyzickou přípravou. Primárně cvičili boj s dýkou a krátkými zbraněmi, pravděpodobně i mečem. Jako zbraně užívané k zabití cíle se naprosto zavrhovaly jedy, střelné zbraně a pasti. Kromě toho se cvičili v boji beze zbraně zvaném džanna, spočívajícím v brutální kombinaci účinných protiútoků, chvatů a kopů na citlivá místa. Principem bylo zavraždit cíl na veřejnosti před co největším počtem svědků, aby se ukázala síla a odhodlání, neboť asasín byl v drtivé převaze případů zabit ochránci většinou již zesnulého státníka – nikdy nepáchal sebevraždu a raději zhynul rukou nepřátel. Nutno říci, že tato taktika slavila úspěch. Jen velmi výjimečně oběť unikla (viz Saladin). Strach, který fida´i šířili, nakonec vedl k tomu, co Sabbah chtěl – minimu ztrát na životech a nakonec i na životech cílů. Později stačilo umístit dýku do soukromých komnat zamýšleného cíle i s dopisem objasňujícím proč by podobná dýka mohla skončit v jeho těle a státníci často měnili velmi rychle své plány, jako například sultán Sandžar, plánující válečnou výpravu proti asasínům, případně slavný Nurúddín, který po podobném varování zanechal ohrožování syrských asasínů.

Jak je snad z předchozích řádků zřejmé, obraz asasínů jako zfetovaných náboženských fanatiků či dokonce teroristů zabíjejících „nevěřící psy“ je na hony vzdálen interpretaci relevantních historických zdrojů a současných studií. A tak až budete hrát vynikající hru, již Assassin´s Creed bezesporu je, zkuste se občas zaposlouchat do pouličních kazatelů, podívejte se v jakém přestrojení se dostáváte do města, jakými prostředky a kde provádíte své akce... a snad na vás dýchne další dimenze této hry, která, ač to mnozí neslyší, využívá historie a reálií, jak to jen jde.

(poznámka – tvar jednotného čísla - fida´i používám ve větě i v případě plurálu, byť by správně měl znít fidájún, ale nechci vás, milí čtenáři zahlcovat množstvím údajů)

 
 

 

Portrét



Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< listopad / 2017 >>